Plavba císařské soli vyžadovala odborně zdatné zkušené pracovníky. Před rokem 1714 tak přicházeli do Českých Budějovic první ze silné generace Lannů od Ebensee u vyústění řeky Travny do jezera Traunsee. Většina z nich pracovala jako plavci nebo loďmistři v císařských službách. Úlohu c. k. loďmistrů, kteří měli právo stavět i opravovat lodě a dopravovat po nich sůl, zastával od 18. století rod Lanna. Dne 31. 12. 1773 si přepravu soli i loděnici pronajalo od státní solní správy ředitelství hlubockého panství. V roce 1829 došlo ke zrušení státního solního monopolu a hlubocké panství v roce 1832 odkoupilo od státu loděnici s personálem, 12 loděmi a závazkem dopravovat ročně z Českých Budějovic do Týna nad Vltavou 110 000 beček soli. K největšímu rozkvětu došlo za A. Lanny staršího, který si loděnici 15. 5. 1832 od hlubockého panství za 870 zlatých pronajal a přeměnil ji ve vlastní podnik. K dopravě soli připojil také obchod se stavebním a loďařským dřívím. Lanna odkoupil areál loděnice včetně rodného domku od hlubockého panství v roce 1852.

Největší produkce dosáhla loděnice v letech 1851–1862, kdy bylo ročně postaveno průměrně 300 lodí. V loděnici se stavěly čluny, převoznické prámy, ruční bagry pro úpravu plavební dráhy a především 2 typy lodí: menší 33,1 x 3,97 m s výškou 0,81 m na 21 t nákladu, větší 44,5 x 4,75 m s výškou 0,98 m na 56 t nákladu. Posádku tvořil kormidelník a 5 až 8 plavců. Tyto lodě byly stavěny tak, aby po přepravě zboží mohly být rozebrány a použity jako stavební materiál. Tím byla ušetřena jejich náročná doprava zpět. Stavěly se ze smrkových nebo jedlových fošen. Jako těsnící materiál se používala koudel a podponorová část byla opatřena dehtovým nátěrem. Měly malý ponor, aby i při nízké vodě dobře proplouvaly vorovými propustmi a nezachytávaly se o kameny. Při jejich stavbě bylo zaměstnáno 60–80 dělníků, skupiny po 8 mužích stavěly celou loď od začátku do konce přibližně 10 dní při 10hodinové pracovní době. Po řece pluly lodě samotíží, podle potřeby používala posádka krátká vesla.

S rozvojem železnice po roce 1862 poklesl zájem o lodní přepravu. Zprávy Obchodní a živnostenské komory po roce 1890 o loděnici ve Čtyřech Dvorech již nehovoří. A. Lanna mladší zřídil roku 1905 Lannovu nadaci pro sirotky, které 4. 1. 1908 věnoval loděnici s částí pozemků. Areál Lannovy loděnice je od roku 1963 chráněn jako nemovitá kulturní památka. V letech 2008—2011 byl realizován projekt vltavské vodní cesty pro rekreační plavbu, jehož součástí bylo i postavení koncového přístaviště Lannova loděnice. Přístaviště bylo v roce 2021 doplněno o přístavní hranu na protějším Jiráskově nábřeží.