Nejlépe zachované původní nádraží na trati Pražského Semmeringu
Ves Jinonice je poprvé písemně zmíněna pod názvem Ninonice v zakládací listině vyšehradské kapituly již v roce 1088. Během třicetileté války byly Jinonice zpustošeny a v roce 1685 přechází do majetku Schwarzenbergů, kterým patřil zdejší statek se zámkem až do roku 1945. V letech 1868–1872 byla přes Jinonice postavena železniční trať Pražského Semmeringu ze Smíchova do Hostivic. Stavbu železnice realizovala společnost Buštěhradské dráhy, která v Jinonicích postavila jednopatrovou nádražní budovu v neorenesančním stylu, doplněnou v roce 1912 o přístavbu verandy.
V období před výstavbou železnice pracovala většina obyvatel Jinonic na Schwarzenberském statku, ale po zprovoznění železnice se v Jinonicích začaly stavět významné průmyslové podniky. V roce 1912 byl v těsné blízkosti nádraží otevřen průmyslový závod Josefa Waltera se slévárnou, karosárnou, smaltovnou, lakovnou a brzdící stanicí. Kromě automobilů začala společnost J. Walter od roku 1923 vyrábět i letecké motory. Po druhé světové válce byla společnost znárodněna a výroba v Jinonicích ukončena. V letech 2013–2020 byl areál bývalé továrny přestavěn společností Penta na Rezidenci Waltrovka podle projektu Cigler Marani Architects.
V rámci modernizace trati tzv. Pražského Semmeringu v roce 2018, byla stanice Jinonice přesunuta blíž k metru, kde vznikla železniční zastávka Praha-Jinonice. Staré nádraží bylo opraveno a přejmenováno na Waltrovka podle nejznámějšího průmyslového podniku v Jinonicích. Areál bývalého železničního nádraží patří mezi nejlépe zachované stavby Buštěhradské dráhy. Kromě přijímací budovy se zachoval i strážní domek, dřevěné skladiště a provozní objekty.
