Uměle vytvořený ostrov naproti Vyšehradu táhnoucí se kolem Smíchova, patří mezi nejvýznamnější pražské přístavy
Levý břeh Vltavy nad pražskou Malou Stranou byl v roce 1297 vybrán jako místo pro korunovační hostinu Václava II. Rozsáhlá louka naproti Vyšehradu tak získala pojmenování Královská louka, později změněné na Císařská. V 19. století se stala oblíbeným výletním místem Pražanů, kteří sem chodili na společenské akce a sportovní zápasy, včetně dostihů. Během ničivých povodní v letech 1872 a 1890 byly vážně poškozeny pražské mosty a pobřežní stavby dřevem, vory a loděmi z volných přístavišť bezprostředně nad Prahou. Vznikla tak myšlenka na vybudování ochranného vorového přístavu, který by zamezil nebezpečí při povodních. Po několika studiích byla pro budoucí přístav nakonec vybrána Císařská louka, protože se jednalo o rozsáhlou nezastavěnou plochu v těsné blízkosti rozsáhlého areálu Smíchovského nádraží. Výnosem ze dne 15. února 1898 byla stavba schválena a ihned poté začaly výkupy pozemků.
Stavební práce prováděla firma Lanna. Slavnostní výkop přístavu se uskutečnil 11. září 1899, započaly zemní úpravy přístavního koryta a ochranné hráze. Byl zřízen betonový zlíchovský kanál pro lihovar, který byl později prodloužen až k radlickému kanálu. V roce 1901 osobně navštívil stavbu císař František Josef I. Téhož roku byly dokončeny montáže silničního a železničního mostu, strážního domku pro přístavní dozor, manipulačních lávek s jeřáby a ochranných hradidel u horního vjezdu do přístavu, stejně jako železnice na levém břehu přístavu. Stavba pobřežní silnice na levém břehu a zřízení domku pro přístavního pomocníka na dolním vjezdu přístavu byly realizovány se zavedením kabelového a telefonního vedení během 1902 a koncem roku byl přístav s překladištěm slavnostně otevřen plavbou parníku Pražské společnosti pro paroplavbu. Kompletně dokončen byl přístav Císaře Františka Josefa k termínu 1903.
V době otevření představoval nejmodernější a ekonomicky nejvýznamnější pražský přístav. Odtěžením 605 200 m3 zeminy vznikl 1,5 km dlouhý umělý ostrov s přístavním bazénem o maximální hloubce 1,5 m, který oddělil Císařskou louku od smíchovského břehu. Kapacita přístavu byla 120–150 vorů o délce až 130 m. Vorový přístav byl od počátku propojen drážní vlečkou se Smíchovským nádražím, přičemž propojení ostrova s pevninou bylo zajištěno prostřednictvím dvou železný mostů. Silničním mostem dodaným Pražskou mostárnou – filiálkou Českomoravské Strojírny, který po rekonstrukci v roce 1995 stále slouží svému účelu, a v těsném sousedství železniční most drážní vlečky dodaný Rustonovou mostárnou, který již neexistuje. Pozoruhodnou technickou stavbou je celý horní vjezd do přístavu, přes která oba zmíněné mosty vedly. Kompaktní celek přístaviště a přilehlé průmyslové zástavy u Smíchovského nádraží, rozdělila ve druhé polovině 20. století stavba Strakonické ulice.
Dnes ostrov slouží převážně k rekreačním a volnočasovým účelům. Jedná se o poslední „lannovský“ přistav v Praze, který si částečně zachoval původní podobu a funkci. Již od první republiky zůstává Císařská louka v územních plánech vedena jako zelená plocha sloužící k oddechu. Severní výběžek ostrova dlouhodobě spojuje se Smíchovem a Výtoní lodní přívoz, který je od 2008 součástí Pražské integrované dopravy. Na ostrově sídli několik sportovních klubů. Pozoruhodná stavba žlutomodré věže pro rozhodčí od architekta Jiřího Kaislera z roku 1958 s hledištěm, je určena pro diváky vltavských sportovních klání, např. Pražských primátorek. Zajímavou událostí spojenou s Císařskou loukou se stal první oficiální fotbalový zápas mezi Spartou a Slavií, odehraný v sezóně 1896 na zdejším hřišti, v místě dnešního golfového odpaliště. Od roku 1997 stojí v jižní cípu ostrova Loděnice Dukla, která byla v roce 2017 rekonstruována podle projektu Atelieru M1 architekti.
Bližší informace o vodních stavbách firmy Lanna naleznete ZDE
Audio – vizuální záznamy
Textové zdroje