Story › Rezidence

Doma u Lannů, příběh rodinných staveb od Prahy až po Gmunden

Století Lannů bylo epochou mluvící architektury, ve stavbách se dalo číst jako v knihách. Lidé tehdy velice dbali na to, kde stavba stojí a co jejím prostřednictvím sděluje ten, kdo v ní bydlí. Století Lannů bylo také epochou převratných změn, kdy se zdálo, že nic není nemožné. Budovy, které tehdy vznikaly, sloužily nejen praktickému účelu, ale většinou byly také zhmotněným snem. Sny Lannů z kamení, cihel a malty stále stojí, takže si jejich poselství můžeme přečíst i dnes.

Rodný domek

Příběh začíná sídlem císařského loďmistra zabezpečujícího transport soli ze Solné komory do Čech, jednoduchým stavením, které stálo na břehu Vltavy v Českých Budějovicích. Státní monopol na prodej soli byl v tomto oboru podnikání zrušen v roce 1829 a Adalbert Lanna starší toho plně využil. Již v roce 1824 založil soukromou firmu a v roce 1832 koupil dům císařského loďmistra, kde se o čtyři roky později narodil jeho syn a pokračovatel firmy, Adalbert Lanna mladší.
Stavba ve stylu jihočeského selského baroka byla později pro Lanny velice důležitá, zdůrazňovala, že jsou i po přesídlení do Prahy stále „Budějovičáky“ a svým zaměstnancům rozumějí, protože mají stejné životní zkušenosti. V Lannově muzeu, které v rodném domě Lanna mladší zřídil v roce 1905, byl vystavený model domku s loděnicí a figurkami pilně pracujících dělníků. Lanna mladší při návštěvách Budějovic ostentativně přespával v tomto starém stavení, přestože již v roce 1852 jeho otec vedle zbudoval moderní vilku v alpském stylu, upozorňující hosty, že rod pochází od Travenského jezera.

Rodný dům Lannů na Vltavském nábřeží u Dlouhého mostu. Anonym, olej na plátně, poč. 19. století. Sbírka JČM.
Průčelí Lannova rodného domku po rekonstrukci v roce 2020. Foto NEBE.
Rodný domek, loděnice a zahradní vilka v alpském stylu. T. Žákavec, 1936.
Salonek v rodném domě ve 30. letech 20. století. T. Žákavec, 1936.

Středověký hrad

V roce 1857 si A. Lanna starší v Praze postavil palác ohlašující vzestup firmy, která z lodní dopravy přešla na budování železniční sítě. Důležité bylo jak umístění paláce u dnešního Masarykova nádraží, tak architektonický styl, který masivní krakorcovou římsou a dalšími prvky evokuje středověký hrad. Do novogotických ornamentálních vlysů je začleněn monogram AL, a pádla zkřížená s kotvou připomínající loďařskou éru firmy a její budějovické kořeny. Významným aspektem architektonického poselství byla i nápadná podobnost paláce s nedalekými Josefskými kasárnami (dnes obchodní dům Palladium), které byly budovány od roku 1857 jako zmenšená verze vídeňských kasáren (Arsenal), dokončených v témže roce. Kasárny v blízkosti centra města byly zřizovány ve všech metropolích podunajského císařství jako preventivní opatření, které mělo zabránit opakování revoluce z roku 1848. Lanna starší se tedy svým pražským palácem přihlásil jednak ke slavné středověké tradici metropole českého království, jednak k Vídni a císařskému domu. Tato PR strategie měla úspěch díky systematické kulturní, společenské a charitativní aktivitě, jejímž centrem se lannovský palác stal v následujících desetiletích. Podnikatelská rodina v Praze rychle zapustila kořeny, takže půl století po jejím příchodu do hlavního města byl Adalbert Lanna mladší pro Pražany jednoduše Němec ze staropražské rodiny (Zlatá Praha 1910).

Pohled do Hybernské ulice v roce 1874. Vpravo palác Lanna. T. Žákavec, 1936.
Palác Lanna na rohu ulic Hybernská a Havlíčkova. Foto NEBE.
Ignác Ullmann, Lannův palác v Praze, 1857–1859. Foto O. Dítě, 1936. Archiv MMP.
Symbolické bylo umístění paláce u dnešního Masarykova nádraží. Foto NEBE.

Vila renesančního velmože

Když se Adalbert Lanna mladší oženil a stal se otcem tří dětí, zbudoval si předměstskou vilu, jednu z prvních v Praze. Nešlo mu samozřejmě pouze o čerstvý vzduch a zahradu pro dětské hry, jak o tom svědčí nápisová deska v hale vily, která ukazuje, že stavbu chápal také jako důležité veřejné prohlášení. Na mramorové desce je zlatým písmem vytesán latinský nápis: Adalbert rytíř z Lannů sobě, rodině a přátelům pro líbeznost místa a za účelem osvěžení předměstskou vilu nově postavil léta páně 1872. Vilu navíc stavebník umístil tak, aby ji nešlo přehlédnout, stála na počátku aleje vedoucí ke Stromovce, hlavnímu cíli nedělních procházek pražských měšťanů. Když se svými hosty Lanna mladší vystoupal na vrchol hranolové věže, mohl jim pyšně ukázat na jih, kde se tyčily věže staroslavného Pražského hradu a na východ, kde se nad zelení Stromovky zdvihala věžička letního sídla císařského místodržitele, zbudovaného kolem roku 1500 českým králem Vladislavem Jagelonským jako vůbec první předměstské vila v Praze. To byl topografický kontext, do něhož Lanna mladší svoji vilu umístil. Architektonickým kontextem vily jsou sídla italských renesančních velmožů, na něž ukazují sloupové lodžie s trojúhelníkovými štíty, evokující antické chrámy. Konkrétními vzory byly vily Andrey Palladia, které budoval ve druhé polovině 16. století v severoitalském Venetu, které bylo až do roku 1866 součásti rakouského císařství. Tradice palladiánských vil byla obnovena v saských Drážďanech vilou Rosa, kterou slavný architekt Gottfried Semper postavil v roce 1839. Lannova vila je v českých zemích vůbec prvním ohlasem drážďanských vil, tehdy nejmodernější rezidenční architekturou. Lannova vila tedy byla ve své době konzervativní a současně podle poslední světové módy.

Noční pohled ze zahrady na novorenesanční vilu v Bubenči. Foto NEBE.
Monumentální schodiště ve vstupní hale s hotelovou recepcí. Foto NEBE.
Pohled z Venušina sálu do Apollonova a Bakchova sálu. Foto NEBE.
Čelní pohled na objekt ze zahrady. Foto NEBE.

Kaiservilla

V letech 1872-1875 si Lanna mladší postavil vilu v Gmundenu, jejíhož architekta na rozdíl od pražské vily známe. Byl jím Rakušan Gustav Gugitz a vila je rovněž ve stylu novorenezančních drážďanských vil. Gmundenská vila je větší a skvostněji vyzdobená než její pražský protějšek, navíc stojí uprostřed impozantního parku na svahu obráceném na jih, k jezeru, takže ji nikdo nemohl přehlédnout. Proč si Lanna mladší stavěl současně s pražskou předměstskou vilou další venkovské sídlo, do kterého to však měl z Prahy více než tři sta kilometrů? A proč právě v Gmundenu? Gmunden tehdy byl módním lázeňským městem, kde se scházela evropská aristokracie, nedaleko byly ještě mnohem významnější lázně, Bad Ischl, „tajné hlavní město“ podunajské monarchie. Císař František Josef I. trávil léto v tamní Císařské vile, které se Lannova vila vyrovnala nádherou a originalitou výzdoby ji dokonce předčila. Díky gmundenské vile se Lanna mladší přiblížil k rakouské aristokratické elitě, což bylo pro něj o to důležitější, že Lannové byli povýšeni do šlechtického stavu teprve v roce 1865.

Pohled ze zahrady na vilu v Gmundenu. Foto S. Kyselová.
Jídelna v gmundenské vile Lanna. Foto NEBE.
Dobová fotografie stavby vily Lanna v Gmundenu. Archiv rodiny Trauttenberg.
Gmundenská vila krátce po dokončení na historické fotografii. Archiv rodiny Trauttenberg.

Solnokomorská vila

Rodina Lannů žila již od 18. století v Českých Budějovicích, ale ve stejné době, kdy si Lanna mladší budoval vilu v Gmundenu, zpřítomnil solnokomorské kořeny lannovského rodu také ve své vile v Praze. Objednal si totiž u německého malíře Heinricha Gärtnera výmalbu salonu, v němž stěny iluzivně prolomil monumentálními obrazy, které návštěvníka přenášejí k Travenskému jezeru, na městskou kolonádu v Gmundenu, ale také mezi své dávné předky, prosté vesničany a dřevorubce z alpských hor. Z čím prostších poměrů člověk pochází, tím více vynikne, čeho nakonec dosáhl. Je však třeba zdůraznit, že travenský salon byl v soukromé části pražské Lannovy vily a domácí pán v něm přijímal jenom nejbližší přátele. V sérii salonů ve veřejné části domu byli návštěvníci prostřednictvím nástěnných maleb přeneseni do antického Řecka; nejprve vstoupili do mýtu o Bakchovi, potom do mýtu o Apollonovi a poslední salon, kde se pánové s doutníky sešli po večeři, byl vyhrazen krásné Venuši. Ve městě, kde sílily konflikty mezi německou menšinou a českou většinou, nebylo zjevně strategické příliš připomínat rakouský původ rodu. Hostitel, kterého podnikatelské aktivity vázaly k Čechám, se tedy ve veřejné části domu uchýlil k národnostně neutrální antické mytologii. Výzdobu připomínající Prahu v soukromém salonu vily v Gmundenu nenajdeme, i když by potom výzdoba obou vil byla dokonale zrcadlově symetrická. V Gmundenu se také stěny salonu vedle jídelny otevírají iluzivními průhledy, ale návštěvníka nepřenášejí na sever a do Prahy, ale na jih, do slunné Itálie. Zatímco v pražské vile se Lanna mladší v soukromí představil jako solnokomorský patriot, v solnokomorské vile se nepřihlásil ani k Rakousku, ani k Čechám, ale pro všechny místnosti bez výjimky zvolil kosmopolitní image milovníka italské kultury a tradičních hodnot.

Výzdoba Travenského salónu v pražské vile Lanna. Foto S. Kyselová.
Panorama Travenského jezera s horou Traunstein a kostelem Traunkirchen. Foto S. Kyselová.
Detail nástěnné malby dřevaře v Travenském salónu pražské vily. Foto S. Kyselová.
Dřevěná skluznice, která sloužila k transportu klád z okolí Travenského jezera. Foto S. Kyselová.

Paláce olympských bohů

Malířská výzdoba Lannových vil komentuje a doplňuje to, co nám o sobě stavebník sděluje jejich architekturou inspirovanou antickým Řeckem a Římem. V horní lodžii pražské vily jsou nad okny nástěnné malby pražského malíře Viktora Barvitia s putti, nahými dětmi v roli dospělých. Putto, jak se tyto bytosti nazývají, stojí s kružítkem u plánu Lannovy pražské vily a ukazuje na antickou řeckou vázu, vzor estetické dokonalosti. Na prostředním vlysu jsou putti v roli hudebníků, malířů a sběratelů, čímž oslavují Lannu mladšího jako sběratele a velkorysého podporovatele umění. Nejzajímavější je obraz nad dveřmi vedoucími z Bakchova salonu na zahradní terasu. Nalevo je zobrazeno zahradní průčelí vily, ve které je obraz umístěn, uprostřed je rodinná hostina na její zahradě. Jedná se o žert, který se k atmosféře předměstské vily hodí, hostina totiž hravým způsobem propojuje antický mýtus a Prahu roku 1873, kdy malířská výzdoba vznikla. Lanna mladší jako antický bůh Bakchus jednou rukou objímá svoji manželku Franciscu von Bene jako Ariadnu, a pravou rukou pozdvihuje číši, aby připil vedle něj sedícímu synovi, Adalbertovi Lannovi nejmladšímu, kterému tehdy bylo šest let. Nalevo sedí nejstarší Lannova dcera Francisca a napravo nejmladší potomek Alice, všechny děti jsou samozřejmě v antických úborech. Důležitá je i dvojice putti obdivující výhled ze zahrady Lannovy vily na údolí Vltavy, jeden z nich ukazuje na Místodržitelský letohrádek tyčící se nad Stromovkou. V sérii nástěnných obrazů v jídelně rakouské vily, které rovněž namaloval Heinrich Gärtner, se Lanna mladší a Francisca von Bene představili v roli jiného slavného páru mýtických milenců, Amora a Psyche.

Průhled z Bakchova salonu do Apollonova a Venušina salonu. Foto S. Kyselová.
Obraz nad bývalými dveřmi z Bakchova salonu směrem na terasu s vyobrazením rodinné hostiny. Foto S. Kyselová.
Amor unáší Psyché na mytologické malbě ve Venušině salonu Vily Lanna v Praze. Foto S. Kyselová.
Detail malby nad dveřmi do Bakchova salonu, kde návštěvník s deštníkem je uvítán hostitelem. Foto S. Kyselová.

Barokní palác

V roce 1891 byl Lanna mladší jmenován členem Panské sněmovny, takže potřeboval reprezentativní rezidenci ve Vídni. V roce 1895 si zbudoval palác ve čtvrtém vídeňském okrsku, v Aleegasse, dnešní Argentinierstrasse. Výhodou tohoto umístění byla blízkost císařského paláce a současně vzdálenost od rušného centra města. Stavební parcelu si Lanna vybral na slunném svahu za tehdy již zbouranými hradbami Vídně, kde měla aristokratická elita svoje letní sídla obklopená zahradami již v 18. století. V první polovině tohoto století si tu zbudovali letní sídlo také Schwarzenbergové. Jejich potomky, knížete Jana Adolfa II. i jeho syna a nástupce Adolfa Josefa, Lanna dobře znal, protože s ním úzce spolupracovali při budování železnic na schwarzenberském panství v jižních Čechách.

Palác byl proveden architektem Ernstem Gotthilfem a stavitelem Donatem Ziffererem

O tom, že si Lanna vídeňský palác zbudoval na místě vyhledávaném společenskou smetánkou i ve druhé polovině 19. století, svědčily tři ohromné paláce Rothschildů, které tu tehdy byly postaveny. S vídeňskými Rothschildy toho měli Lannové mnoho společného, oba rody podnikaly v budování železnic, v hutnictví a volný kapitál ukládali do uměleckých sbírek, Anselm Solomon rovněž sbíral jako Lanna mladší umělecké řemeslo, což bylo tehdy neobvyklé. Z rothschildovských paláců ve čtvrtém vídeňském okrsku dodnes stojí pouze novobarokní sídlo barona Alberta zbudované roku 1894 v Prinz Eugen Strasse (dnes brazilské velvyslanectví). Lanna mladší si svůj vídeňský palác zbudoval také v novobarokním stylu, který v architektonické tvorbě nahradil již v osmdesátých letech novorenesanční styl, převládající předtím ve střední Evropě. Novobarokní styl byl ve Vídni nadšeně přijímán jako připomínka kulturního a politického rozmachu podunajské monarchie v první polovině 18. století, jehož dokladem byl i výše zmíněný Schwarzenberský letní palác, dílo nejslavnějších rakouských barokních architektů, Johanna Lukase Hildebrandta a Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Zatímco architektura Lannových vil evokuje bezčasí antického mýtu a dokonalost klasického umění, vídeňským palácem se stavebník přihlásil k rakouské kulturní tradici.

Dobová fotografie vídeňského paláce. Archiv rodiny Trauttenberg.
Plán paláce Lanna ve Vídni od Ernsta von Gotthilfa. Der Architekt, 1897.

Středověká kaple

Rodinnou hrobku rodiny Lannových a Schebkových navrhl v letech 1867-1868 Anton Barvitius ve velkorysém stylu, dodnes je největší náhrobní stavbou na Olšanských hřbitovech v Praze, navíc s výjimečně bohatou sochařskou a malířskou výzdobou. Uvnitř hrobky jsou dvě kaple, pod nimiž jsou dvě krypty. Architektura je zbudovaná ve středověkém stylu, jejím nejvýraznějším architektonickým prvkem je obloučkový vlys typický pro románské stavby. Johann Schebek byl společníkem a spoluvlastníkem firmy Lanna od roku 1864, oddaným přítelem obou Lannů, který se významně zasloužil o rozkvět společného podnikání. Hrobka vznikala v době vrcholu ekonomického a společenského vzestupu A. Lanny mladšího i J. Schebka, kdy si oba nechali zbudovat luxusní klasicistní rezidence. Oba se však narodili v selském stavení, patrně právě proto považovali středověký architektonický styl evokující aristokratickou tradici za nejvhodnější kulisu jejich posledního spočinutí.

Rekonstruovaná hrobka rodin Lanna a Schebek na Olšanských hřbitovech. Foto NEBE.
Plán hrobky rodiny Lanna – Schebek od Antonína Barvitia. Archiv architektury a stavitelství NTM.
Jihovýchodní pohled na zadní fasádu hrobky. Foto NEBE.
Západní pohled na hrobku s výraznou sedlovou střechou. Foto NEBE.

Reliéf z pomníku Adalberta (Vojtěcha) Lanny

Bronzový pomník Adalberta (Vojtěcha) Lanny stojí v parku Na Sadech ve vyústění Lannovy třídy v Českých Budějovicích. Monument je dílem vídeňského sochaře a architekta profesora Franze Xavera Pönningera (1832–1906). Celková výška pomníku s podstavcem je 6,64 metru, Lannova postava v nadživotní velikosti měří 2,69 metru. Pomník odlila c. k. umělecká slévárna kovů ve Vídni, podstavec z červeného mramoru zhotovil bavorský kameník Erhart Ackermann.

Bronzový podstavec obkružuje alegorická reliéfní výzdoba a doplňují německy veršované nápisy. Jednotlivé výjevy po antickém vzoru symbolizují život, ideje a nejdůležitější podnikatelské aktivity A. Lanny: unavený kmet ze starých časů, dva starší dělníci nad výkresem s postavou mladíka gestem odkazujícím vpřed, atributy vzdělání, ženské postavy Vltavy a Labe s dítětem vypouštějícím loďku připomínají splavňování řek, na pozadí alegorie průmyslových staveb a hutí vystupují figury horníka a kováře, a celý výjev nakonec uzavírají putti s triumfálním vozíkem a kouřící pochodní, alegorie výstavby železnic a nové doby.

Bronzový pomník Adalberta (Vojtěcha) Lanny v parku Na Sadech ve vyústění Lannovy třídy v Českých Budějovicích. Foto NEBE.
Alegorie výstavby železnic putti s triumfálním vozíkem a kouřící pochodní. Foto NEBE.
Ženské postavy Vltavy a Labe s dítětem vypouštějícím loďku připomínají splavňování řek. Foto NEBE.
Německý nápis „S horoucím srdcem dal vlasti radu, pomoc a příklad, její mládeži to nejlepší místo pro vzdělávání“. Foto NEBE.

Kalendárium dějin

1829

Quianiendi dolor ep ediscilita volorro moloris dendisquat dolum esed qui conemod mi, ...

sequi am a porrume ni debit plat magnihillat mo bea ides as et labor re sitis dolorem exero con coris delit minum abo. Ut mo cullaut adit dolores asim et aut harumqui quis re doluptatio. Et iderum, alistor estionse aut aliquos rem ex etsequi am a porrume

Epochy a generace

Příběh budějovického rodu

>> číst více

Encyklopedie České Budějovice

>> odkaz na encyklopedii

Liminigraf

 hodiny, které hlídají vodu

Vltava, Praha - Chuchle
15. 07. 2024  06:00
Stav:     56 cm
Průtok:  61.2 m³/s
Teplota: 19.5 °C

Liminigraf

 hodiny, které hlídají vodu

Vltava, Praha - Chuchle
15. 07. 2024  06:00
Stav:     56 cm
Průtok:  61.2 m³/s
Teplota: 19.5 °C
nahoru